Stavební deníček vol.2
Počáteční euforie střídá návrat do reality. Když jsme si utřídili myšlenky, definovali vzhled a začali přemýšlet nad faktickým provedením a jednotlivými „vychytávkami“ (a to vše samozřejmě s přihlédnutím k udržitelnosti zdrojů a dodržením cirkulární myšlenky) tak si jeden úředník usmyslel, že se mu to naše provedení vlastně nelíbí.
Je trpké být konfrontování s realitou, že se někomu náš projekt nebude tolik líbit jako nám. Horší ale je zjištění, že to je vše závislé na osobním vkusu jedné osoby. Kdybychom nedodrželi přesně stanovená pravidla pro krajní vzhled nebo udělali nějakou zásadní chybu v projektu, tak se omluvíme, za chybu a vše předěláme. V naší situaci ale nic takového neexistuje akorát se prostě někomu nelíbí náš projekt….
A co bude dál? Přemýšlíme jako moc si chceme nechat ohýbat naší vizi, kam až chceme dělat kompromisy a do jaké míry z toho ještě máme ten dobrý pocit. To vše je pro nás moc důležité – protože to co děláme chceme dělat intuitivně a prameníc z dobrého pocitu a to jednu osobu vůbec nezajímá.
Zajímalo by nás, zda si ta jedna osoba uvědomuje ten možný velký negativní rozsah svou blokací, zda si uvědomuje, že kvůli „osobnímu vkusu“ možná pošle ke dnu projekt, z kterého může čerpat mnoho lidí, který může mít vliv na budoucnost a z kterého může těžit celá společnost. Pravděpodobně neuvědomuje…
Co vy, naši čtenáři, máte nějaké podobné zkušenosti?
Taky vám někdy úřední šiml zasáhl nesmyslně do života a museli jste to řešit?
Budeme rádi za podílení se v komentářích.
My to každopádně tak rychle nevzdáme a budeme na tomto místě zase informovat.
Držte nám palce….
